Článek pro technologický blog
Navrhovaný nadpis: Pekka Lundmark má pravdu: Evropa prohrává AI závod a vaše elektromobil to pocítí dřív, než čekáte
Před dvěma lety stačilo Evropanům říct "máme GDPR a jsme světoví lídři v regulaci AI". Dnes tohle tvrzení zní jako vtip na špatné párty. Pekka Lundmark, generální ředitel Nokie, opět zatroubil na poplach: bez masivních investic do datových center, energetické infrastruktury a výpočetního výkonu Evropa přijde o firmy, talenty i konkurenceschopnost. A tentokrát si ten vzkaz zaslouží víc než jen zdvořilý potlesk na konferenci v Bruselu.
Kde přesně Evropa stojí v AI závodě
Čísla jsou nepříjemná. USA investovaly v roce 2024 přes 67 miliard dolarů do AI infrastruktury — to je zhruba trojnásobek celkového HDP Slovenska. Čína drží krok s vlastní národní strategií a státními dotacemi v řádu desítek miliard ročně. Evropa? Evropská unie v rámci programu Horizon Europe věnuje na AI přibližně 1 miliardu eur ročně. To nestačí ani na jeden větší datový center od Microsoftu.
Lundmark tenhle nepoměr pojmenoval přímo: evropské firmy, které potřebují výpočetní kapacitu pro trénování velkých jazykových modelů nebo real-time inference, jednoduše odcházejí. Přesun není dramatický exodus přes noc — jde spíš o tiché a soustavné přesouvání infrastruktury i mozků tam, kde je levnější elektřina, méně regulace a víc GPU serverů. Do Texasu. Do Singapuru. Do Šanghaje.
Paradox je, že Evropa má technologické know-how. Má vynikající universitní výzkum. Má firmy jako Nokia, ASML, SAP nebo Siemens. Co nemá, je spolehlivá a cenově dostupná energetická infrastruktura pro provoz megadatových center a potřebný investiční apetit pro rychlé škálování.
Co přesně Nokia říká a proč to není jen PR
Pekka Lundmark není první manažer, který lobuje za evropské AI investice — ale je jedním z mála, kteří konkrétně propojují AI s energetickou infrastrukturou. Nokia sama dodává síťové technologie pro telekomunikace, ale přes svou divizi Nokia Bell Labs se podílí i na výzkumu efektivnějšího přenosu dat a edge computingu — tedy decentralizovaného výpočetního výkonu přímo na okraji sítě, blíž ke koncovým zařízením.
A tady se dostáváme k jádru problému. Moderní AI nenásobí požadavky jen na výpočetní výkon — násobí je i na elektřinu. Průměrné velké datové centrum spotřebuje 100 až 500 megawattů. Microsoftův projekt Stargate v USA počítá s kapacitou přes 100 gigawattů do roku 2030. Evropa nemá ani infrastrukturu pro třetinu takového výkonu, natož politickou vůli ji rychle postavit.
Problém není jen v závodě o AI modely. Jde o průmyslovou transformaci. Výroba elektromobilů, jejich nabíjení, řízení chytré sítě, optimalizace spotřeby — to vše závisí na AI systémech, které potřebují výpočetní zázemí. Pokud to zázemí není v Evropě, budou evropské továrny závislé na amerických nebo čínských cloudových platformách. A to je strategická zranitelnost, ne jenom obchodní nevýhoda.
Elektromobily, chytrá síť a AI: trojúhelník budoucnosti
Propojení AI infrastruktury s elektromobilitou není abstraktní. Zkuste si to představit konkrétně.
V roce 2030 bude v Česku podle odhadů přes 300 000 elektromobilů. Každý z nich je v podstatě pojízdná baterie s kapacitou 50 až 100 kWh. Pokud se tato vozidla začnou nabíjet bez koordinace — třeba večer po pracovní době — lokální distribuční síť kolabuje. Přetížení transformátorů, výpadky, enormní náklady na posílení sítě.
Řešením je Vehicle-to-Grid (V2G) technologie propojená s AI predikčními systémy. Elektromobil se v noci nabíjí, když je elektřina levná (spot ceny pod 40 EUR/MWh), a přes den část energie vrací do sítě, když cena vyskočí nad 150 EUR/MWh. Majitel vozidla vydělává, síť se stabilizuje. Jenže tohle funguje jen tehdy, když existuje dostatečná výpočetní kapacita pro predikci spotřeby, řízení toků energie a koordinaci tisíců vozidel najednou.
Právě tohle je místo, kde se Lundmarkovo varování stává zcela konkrétním. Pokud Evropa nemá vlastní AI infrastrukturu, bude řízení její energetické flexibility — tedy i elektromobilů — probíhat na serverech v Virginii nebo Guangzhou. Regulační riziko je zjevné.
Na platformě Smart Energy Share pracují s přesně tímto modelem: sdílení energie, obchodování s bateriovými úložišti v kategorii BESS 50–250 kW, day trading elektřiny a obchodování regulační elektřiny. Bez lokální AI vrstvy, která predikuje ceny a optimalizuje toky, by tahle platforma nemohla fungovat. Je to malý, ale výmluvný příklad toho, proč na infrastruktuře záleží i pro domácí hráče.
Více o tom, jak AI mění obchodování s elektřinou, najdete na ElectricShare.cz.
E.ON a 50% sleva na plyn: taktický manévr na trhu s energiemi
Mezitím co se EU přetahuje o AI strategii, E.ON spustil nabídku, která přitáhla pozornost jiného druhu: plyn s padesátiprocentní slevou pro nové zákazníky. Na první pohled štědré gesto, při bližším pohledu klasický akvizační model.
Jak to funguje? E.ON nabízí fixní cenu plynu s výraznou slevou oproti referenční ceně na trhu — ale typicky na omezené období, třeba šest nebo dvanáct měsíců. Po uplynutí akční doby zákazník buď přechází na standardní tarif, nebo musí aktivně smlouvu renegociovat. Firmy v segmentu energetického retailu to znají jako "razor and blade" model: přilákat zákazníka levně, udržet ho pak marží.
Zajímavé je načasování. Spot ceny zemního plynu v Evropě po turbulentních letech 2022–2023 relativně stabilizovaly na úrovni 30–40 EUR/MWh (TTF). To dává dodavatelům prostor pro marketingové akce, aniž by prodávali pod nákladem. E.ON navíc dobře ví, že zákazník, který dnes přejde na "levný plyn", je zítra kandidát na nabídku tepelného čerpadla nebo fotovoltaiky — a tam je marže podstatně vyšší.
Z pohledu elektromobility a energetické transformace je tohle ale symptom hlubšího problému: Evropa stále masivně subvencuje fosilní plynnou infrastrukturu, zatímco se tváří, že míří k uhlíkové neutralitě do roku 2050. Čísla ERÚ (Energetický regulační úřad — eru.gov.cz) za rok 2024 ukazují, že spotřeba zemního plynu v ČR sice klesla, ale stále pokrývá přes 17 % celkové energetické bilance domácností.
Proč evropský průmysl nemůže čekat na bruselské komise
Lundmarkovo varování by mělo být probudím pro průmyslníky, energetiky i politiky. Ale realita bruselského rozhodování je pomalá — nová AI Act, Digital Markets Act, Energy Data Space — všechno jsou kroky správným směrem, ale každý trvá roky od návrhu po implementaci.
Mezitím Silicon Valley a čínský tech-průmysl jedou plnou parou. NVIDIA prodala v roce 2024 GPU za více než 40 miliard dolarů — z velké části datovým centrům mimo Evropu. Evropské firmy, které chtějí trénovat vlastní modely nebo nasazovat AI ve výrobě, si pronajímají kapacity od Amazonu (AWS), Googlu nebo Microsoftu. Závislost roste.
Existuje ale i realistická cesta pro menší hráče. Edge computing — tedy zpracování dat přímo v továrně nebo na solární elektrárně bez nutnosti odesílat vše do centrálního cloudu — je technologie, kde Evropa zatím nezaostala fatálně. Nokia Bell Labs, Ericsson, Bosch i Siemens na ni sázejí. Distribuované AI inference modely mohou fungovat na lokálním hardwaru s relativně malými náklady.
Pro energetický sektor to znamená konkrétní příležitost: chytré bateriové systémy, které lokálně predikují spotřebu a optimalizují nabíjení elektromobilů, nepotřebují hyperscale datové centrum v Oregonu. Potřebují lokální výpočetní výkon a dobrou konektivitu — a to Evropa mít může, pokud se správně investuje.
Jak tyto principy fungují v praxi pro sdílení energie, popisuje podrobně ShareElectric.cz — včetně kalkulací výnosnosti pro firmy s bateriovými úložišti.
Co to znamená pro českou energetiku a co s tím
Česká republika má specifický problém: stojí před energetickým přechodem (odchod od uhlí do 2033, rozvoj jaderné energetiky, nástup obnovitelných zdrojů), zároveň nemá dostatečnou AI ani datovou infrastrukturu pro jeho řízení.
ČEZ vyvíjí vlastní AI nástroje pro predikci spotřeby a řízení distribuční sítě, ale rozsahem a investicemi zaostává za německými nebo skandinávskými kolegy. Podle dat OTE (Operátor trhu s elektřinou) roste volatilita spotřeby v ČR — mimo jiné právě kvůli rostoucímu podílu obnovitelných zdrojů a elektromobility. Bez sofistikovaných predikčních modelů bude bilancování sítě stále dražší.
Firmy, které se rozhodnou investovat do vlastní flexibility — bateriových úložišť, V2G technologií, day tradingu elektřiny — mají příležitost vydělat na cenové volatilitě a zároveň přispět ke stabilitě sítě. Tohle je přesně model, na kterém staví Smart Energy Share: sdílení energie, obchodování odchylek, regulační elektřina — služby, které jsou hodnotnější tam, kde AI řízení funguje na lokální úrovni a nevyžaduje závislost na americkém cloudu.
Pokud Europea skutečně poslechne Lundmarkovo varování a začne budovat vlastní AI infrastrukturu — datová centra napájená obnovitelnými zdroji, edge computing pro průmysl, evropské platformy pro energetická data — pak se česká energetika může stát součástí řešení, ne problémem.
Pokud neposlechneme, česká průmyslová výroba (a s ní i nabíjecí infrastruktura pro elektromobily) bude závislá na technologiích a platformách, které nemá pod kontrolou. To není pesimismus — to je projektový management.
Závěr: Lundmark bije na poplach, ale kdo poslouchá?
Pekka Lundmark není revolucionář. Je to pragmatický finský manažer, který vidí byznysovou realitu bez příkras. Když říká, že firmy mohou odejít do USA a Číny, neznamená to, že Evropa prohraje technologický závod definitivně. Znamená to, že okno pro investice se zavírá.
Paradoxní je, že energie — klíčový vstup pro AI infrastrukturu — je to, čeho má Evropa díky obnovitelným zdrojům potenciálně dost. Větrné parky na Severním moři, solární kapacity v jižní Evropě, jaderná renesance. Problém není zdroj elektřiny, problém je odvaha investovat do výpočetní infrastruktury, která ji efektivně využije.
Pro rok 2026 platí tato předpověď: státy, které propojí masivní investice do obnovitelných zdrojů s budováním AI a datové infrastruktury, budou v příštím desetiletí dominovat průmyslové výrobě. Ty ostatní budou platit licenční poplatky.