ČT připravila úspory za 350 milionů. Zasáhly by také výrobu pořadů

Co když vám řeknu, že jedna z největších českých mediálních institucí každý rok protopí a projede miliony korun, o kterých se ve veřejné debatě skoro nemluví? Česká televize teď oznámila plán úspor ve výši 350 milionů korun. Peníze mají jít hlavně z provozu, techniky a — což bolí nejvíc — z výroby pořadů. Vedení televize mluví o racionalizaci, personálních škrtech a omezení externích spoluprací. Jenže málokdo se ptá, jestli by se podobnou částku nedalo najít i v účtech za elektřinu, datová centra a energeticky náročnou technologickou infrastrukturu. Veřejnoprávní televize není jenom dramaturgie a kameramani. Je to obrovský provoz s obrovskou spotřebou.

Proč ČT najednou škrtá

Česká televize hospodaří s rozpočtem kolem sedmi miliard korun ročně. Zdánlivě obrovská částka, ale většinu z ní spolknou mzdové náklady, práva na sportovní přenosy, výroba původních pořadů a údržba technologií. Inflace, dražší energie a rostoucí nároky na digitální distribuci poslední roky tlačí náklady nahoru. Vláda přitom dlouhodobě diskutuje o tom, jestli koncesionářský poplatek zvednout, zmrazit, nebo nahradit jiným modelem. Zatímco politici předhazují argumenty, management ČT musí něco dělat teď.

Plán úspor 350 milionů korun není žádný drobný škrt. Jde zhruba o pět procent celkového rozpočtu. Při takovém objemu nejde šetřit jen na kávě a kancelářském papíru. Reálně to znamená méně nových pořadů, menší rozpočty na seriály, omezení dokumentů a pravděpodobně i redukci spolupráce s nezávislými produkcemi. Divák to pozná. Možná ne hned, ale za rok či dva začne v programu vidět místo novinek reprízy a levnější formáty. To je politicky citlivé téma, protože ČT má povinnost plnit veřejnou službu a kulturu.

Zajímavé je, že současně probíhá debata o dotacích a veřejných výdajích vůbec. Stát rozdává desítky miliard na transformaci energetiky, digitalizaci a zelené technologie. Veřejnoprávní televize přitom zůstává často mimo tyto programy, i když má obrovské střechy, parkoviště, studia a areály, kde by se daly realizovat projekty šetřící energii. Místo aby ČT čerpala dotace na fotovoltaiku, bateriová úložiště nebo flexibilitu, škrtá v dramaturgii. To je jako topit se ve vaně a zavírat kohoutek až po koupelně.

Kde úspory reálně ublíží

Největší bolest plánu úspor je v tom, že dopadne na výrobu. ČT není fabrika na seriály ve stylu Netflixu, ale její původní tvorba tvoří důležitou část identity stanice. Zpravodajství, dokumenty, dětské pořady, publicistika a seriály jako Ordinace v růžové zahradě nebo Zločiny Velké Prahy jsou to, proč lidé platí koncesionářský poplatek. Když se škrtá, první na řadě bývají právě nové projekty.

Podle informací z médií se má šetřit jak v interní výrobě, tak u externích produkcí. Externí producenti dostanou méně peněz, což znamená méně natáčecích dnů, menší herecké obsazení, horší techniku a častěji lokace, které jsou levné, ale ne vždy vhodné. Dlouhodobě to vede k odlivu talentu. Režiséři, scenáristé a kameramani prostě odjedou za lepšími podmínkami do komerčních televizí nebo do zahraničí. A divák pak kouká na desátou řadu formátu, který už dávno nemá co říct.

Technický provoz přitom zůstává relativně nedotčený. Přenosové vozy, vysílače, datová centra, osvětlení studií a klimatizace budou jíst dál. A právě tady je podle odborníků obrovská rezerva. Televizní provoz je extrémně energeticky náročný. Studiová světla, výkonné kamery, grafické systémy, servery a archivy spotřebují tolik elektřiny, že by se vyplatilo se na to soustředit systematicky. Jenže to chce investice, plán a často i podporu z dotačních programů. Bez ní se management raději otočí k dramaturgii, protože tam je šetření vidět okamžitě.

Energetika veřejnoprávní televize je spící obr

Česká televize provozuje několik velkých areálů, desítky budov, vysílačů a technologických center. Spotřeba elektřiny a tepla jde do desítek gigawatthodin ročně. Přitom většina budov pochází z éry, kdy se o úsporách nikdo nebavil. Izolace je slabá, osvětlení zastaralé, klimatizace běží na plný výkon celé léto a topení zimou. Přidejte k tomu nonstop chod serveroven a archivů a dostanete účet, který by vyděsil i středně velkou továrnu.

Podobné instituce v zahraničí už dávno přešly k energetickému managementu. BBC má dlouhodobý plán snižování uhlíkové stopy, veřejnoprávní televize v Německu a Rakousku investují do fotovoltaiky na střechách a bateriových úložišť. U nás se o tom zatím jen mluví. Přitom na střechách budov ČT v Praze, Brně a Ostravě by se vešly megawatty solárních panelů. V kombinaci s bateriemi a řízením flexibility by to mohlo pokrýt značnou část spotřeby ve špičkách. Pro inspiraci se může management podívat na platformu Smart Energy Share, kde najde nástroje pro firmy, které chtějí energii nakupovat a využívat chytřeji.

Stát přitom nabízí dotace právě na takové projekty. Programy zaměřené na úspory energie, obnovitelné zdroje a flexibilitu jsou otevřené i velkým organizacím. ČT by mohla žádat o podporu na fotovoltaiku, modernizaci vytápění, rekuperaci tepla ze serveroven nebo instalaci systémů řízení spotřeby. Pro velké odběratele existují i možnosti obchodování s flexibilitou. Více o tom najdete na stránce obchodování flexibility. Místo toho se ale řeší, jestli se vyplatí natočit další díl *Místa v životě*.

Co by se dalo udělat jinak

První krok je vlastně jednoduchý. Audit. ČT by měla vědět, kde přesně mizí energie. Moderní systémy monitoringu umí sledovat spotřebu po minutách, identifikovat plýtvání a navrhovat úspory. Pro organizace s velkým technologickým provozem je to nutnost. Platforma IoT monitoring ukazuje, jak se dají data sbírat a analyzovat v reálném čase. Bez čísel se ale šetří naslepo.

Druhý krok jsou investice do vlastní výroby elektřiny. Solární panely na střechách, bateriová úložiště a kombinace s tepelnými čerpadly mohou výrazně snížit provozní náklady. Tyto projekty jsou částečně financovatelné z dotací a splácí se několik let. Pro veřejnoprávní instituci s dlouhodobým výhledem by to měla být jasná volba. Zvlášť když cena elektřiny na trhu kolísá a každý nový konflikt na Blízkém východě může ceny zase poslat nahoru. Případně může televize využít energetické poradenství, jako nabízí Smart Energy Share.

Třetí krok je změna myšlení. ČT by neměla být jen příjemcem dotací na kulturu, ale aktivním účastníkem energetické transformace. Veřejnoprávní médium má sílu ukazovat příklady. Když diváci uvidí, že ČT sama instaluje soláry, řídí spotřebu a šetří, posílí to důvěru v celý koncept zelené transformace. Televize by mohla natáčet dokumenty o tom, jak vlastní budovy šetří energii. Propojení obsahu a provozu je logické a mediálně vděčné. Místo toho zatím sledujeme debatu o škrtech.

Co to znamená pro diváky a trh

Pro běžného diváka znamená plán úspor jedno: méně kvalitních pořadů. Ne že by teď ČT vysílala samé skvosty, ale veřejnoprávní televize má specifickou roli. Má dělat věci, které komerční stanice dělat nebudou. Dlouhé dokumenty, náročná publicistika, regionální zpravodajství, experimentální formáty. To všechno je drahé a všechno to při škrtech trpí první.

Zároveň je to varování pro celý mediální trh. Pokud ani veřejnoprávní televize nedokáže udržet úroveň výroby, co potom komerční stanice, které musí každý rok ukazovat zisk? Koncesionářský poplatek 135 korun měsíčně je v evropském srovnání nízký. Německo, Rakousko i Velká Británie mají poplatky výrazně vyšší. Diskuse o jeho zvýšení ale v Česku naráží na politický odpor. A tak se televize ocitá mezi kladivem a kovadlinou.

Pro energetický sektor je to příležitost. ČT a podobné velké instituce jsou potenciálně obrovskými zákazníky pro moderní energetická řešení. Když se jim ukáže, že úspory energie nejsou jen ekologická gesta, ale tvrdé peníze, zájem vzroste. Firmy jako Smart Energy Share pro firmy mohou pomoci s analýzou, implementací i následným řízením spotřeby. Další inspiraci nabízí také [ShareElectric.cz](https://share-electric.cz) s praktickými návody a kalkulacemi nebo [ElectricShare.cz](https://electricshare.cz), kde se dočtete o inovacích a umělé inteligenci v energetice.

Závěr: šetřit na obsahu je nejjednodušší, ne nejchytřejší

Česká televize má plán ušetřit 350 milionů korun. Je to pochopitelné, ale ne zrovna chytré. Nejjednodušší je vzít nůžky a sekat v dramaturgii. Těžší, ale smysluplnější je podívat se na energetický provoz a využít dotačních programů. Veřejnoprávní televize by mohla být lídrem v úsporách, ne další institucí, která prosívá popel na hlavu a říká, že kultura musí strádat.

Otázka nakonec zní: Chceme živou televizi, nebo energeticky neefektivní památník? Pokud se ČT rozhodne pro první variantu, měla by začít u elektroměru. A nejlépe hned. Jinak za pár let budeme platit koncesionářský poplatek za reprízy a politické debaty o tom, kdo za to může.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SdileniElektriny.com Největší česká baterie odstartovala nabíjením při záporné... Vice o energetický úřad