Evropě chybí infrastruktura pro AI, varuje šéf Nokie. Firmy mohou odejít do USA a Číny
Pekka Lundmark, šéf Nokie, řekl nahlas to, co technologické firmy v Bruselu šeptají už roky: Evropa prostě nemá energii na AI. A nemyslí tím odhodlání. Myslí tím kilowatthodiny.
Zatímco Washington schvaluje stovky miliard dolarů na datová centra a Peking staví AI kampusy o velikosti malých měst, evropské firmy se topí v regulacích a čekají na přípojku k síti. Výsledek? Nvidia prodává do USA a Číny. Do Evropy expeduje zbytky.
Lundmarkovo varování není jen lobby — jsou za ním čísla
Pekka Lundmark to řekl jasně na Světovém ekonomickém fóru v Davosu: Evropa zaostává v AI infrastruktuře tak dramaticky, že firmy, které chtějí budovat velké jazykové modely nebo trénovat AI systémy, prostě odejdou tam, kde mají proud, chlazení a rychlé připojení — tedy do USA nebo Číny.
Není to strašení. GPT-4 spotřeboval při tréninku přibližně 50 GWh elektřiny. Nové modely generace 2025-2026 potřebují násobky toho. Jedno velké datové centrum pro AI trénink potřebuje 100 až 500 MW instalovaného výkonu — to je přibližně výkon středně velkého uhelného bloku. Trvale. 24/7. 365 dní v roce.
A právě tady Evropa naráží na zásadní problém. Nejde jen o ceny elektřiny, i když ty jsou stále vyšší než v USA. Jde o to, že přípojka k distribuční síti v Německu čeká průměrně 7 let. V Texasu? Méně než rok. Microsoft, Google a Amazon proto staví nová datová centra pro AI v Virginii, Texasu, Washingtonu a Oregonu — ne v Mnichově nebo Madridu.
Fúze titánů, o které Evropa ani neví
Zatímco se v Evropě debatuje o AI aktu a digitálních právech, za oceánem se sepisují smlouvy, které překreslí mapu energetiky.
NextEra Energy a Dominion Energy — dva největší americké energetické giganty — oznámily záměr fúzovat. Výsledná firma by ovládala přes 90 000 MW instalovaného výkonu, zásobovala by přes 15 milionů domácností a stala se největším energetickým hráčem světa. Pro srovnání: celková instalovaná kapacita České republiky je přibližně 22 000 MW.
A proč to dělají? Protože AI potřebuje energii. Hyperscale datová centra od Microsoftu, Googlu a Amazonu podepsala smlouvy na odběr elektřiny v objemech, které ještě před třemi lety nebyly myslitelné. NextEra Energy je přitom světová jednička v obnovitelných zdrojích — větrná a solární kapacita firmy překračuje 35 000 MW. Dominion ovládá síťovou infrastrukturu na americkém východním pobřeží, kde stojí největší koncentrace datových center světa.
Tahle fúze je metafora: zatímco Evropa debatuje o AI bezpečnosti, Amerika buduje energetický základ pro AI průmysl. Ohánějí se nožem, když ostatní střílí z pistole.
Proč Německo skutečně padá — a energie v tom hraje jinou roli, než se myslí
Německo zažívá druhý rok ekonomické recese. HDP klesá, průmyslová výroba se propadá, velké firmy jako BASF nebo Volkswagen přesouvají investice jinam. Politici a média hledají viníka: vysoké ceny energií, přílišná byrokracie, závislost na Rusku.
Ale ekonomové jako Marcel Fratzscher z DIW Berlin ukazují na hlubší příčinu: Německo investovalo příliš málo do digitalizace, vzdělávání a infrastruktury po celá desetiletí. Ceny energií jsou symptom, ne diagnóza. BASF přesouvá výrobu do USA nikoliv proto, že elektřina stojí o 30 % víc — přesouvá ji proto, že tam má přístup k levnějším surovinám, jednodušší regulaci a — pozor — spolehlivějšímu připojení k síti pro automatizované závody.
AI přitom situaci zhoršuje paradoxním způsobem: německý průmysl potřebuje AI pro zachování konkurenceschopnosti, ale nemá infrastrukturu pro trénink a provoz AI systémů doma. Výsledek je, že německé firmy platí americkým cloudovým gigantům za výpočetní kapacitu a financují tím rozkvět Silicon Valley — místo aby budovaly vlastní kapacity.
Tohle je skutečný problém, ne cena kilowatthodiny. Energetická krize byla jen spouštěčem pro problémy, které se hromadily 20 let.
Slovensko jako překvapivý vítěz — a co z toho plyne pro střední Evropu
Zatímco Německo klesá, Slovensko tiše roste jako exportér elektřiny. V roce 2024 vyvezlo přes 8 TWh elektřiny — rekord. A výroba roste rychleji než domácí spotřeba, protože jaderná elektrárna Mochovce 3 je plně v provozu a solární kapacita se zdvojnásobila za méně než tři roky.
Co to znamená pro region? Slovenská elektřina proudí na burzy v Praze, Vídni a Budapešti. Ceny v regionu jsou proto nižší než v Německu nebo Francii. A právě tohle přitahuje pozornost — ne spektakulárním způsobem, ale tiše a soustavně.
Datová centra menší a střední velikosti začínají zkoumat Slovensko a Českou republiku jako alternativy k přeplněným lokalitám v Německu nebo Irsku. Levnější elektřina, stabilní síť, přijatelná latence k západoevropským trhům. Pokud by Slovensko nebo ČR dokázaly zjednodušit povolování a nabídnout jasný regulatorní rámec, mohly by přitáhnout část AI infrastruktury, o které Lundmark mluvil — té, která jinak odtéká za Atlantik.
Česká republika má navíc jaderné ambice: Dukovany 5 má být v provozu kolem roku 2036. To je přesně typ stabilního, nízkouhlíkového zdroje, který datová centra pro AI hledají — smlouvy na 20 let, předvídatelná cena, minimální volatilita.
Kde do toho vstupuje distribuovaná energie — a proč na tom záleží právě vám
Velká datová centra jsou jedna věc. Ale AI infrastruktura není jen o hyperscale. Inference — tedy provoz již natrénovaných modelů — probíhá blíže k uživatelům a potřebuje spolehlivou, ale ne nutně obří kapacitu. Edge AI, průmyslová automatizace, smart grid optimalizace — to vše běží v menším měřítku, ale s rostoucí energetickou náročností.
A tady vstupuje do hry distribuovaná energetika. Firmy s vlastní výrobou elektřiny — solárními panely, bateriemi, kogenerací — mají v éře AI nečekanou výhodu: mohou nabídnout svou flexibilitu do sítě a vydělávat na tom. Regulační elektřina, obchodování odchylek, day trading na spotovém trhu — to jsou příjmy, které dříve byly výhradně doménou velkých hráčů.
Smart Energy Share přesně tohle umožňuje menším a středním firmám: zapojit se do velkoobchodního trhu s elektřinou prostřednictvím virtuální elektrárny. Bateriová úložiště BESS v rozsahu 50 až 250 kW, agregace flexibility, day trading elektřiny nebo obchodování odchylek — to jsou nástroje, které v kombinaci s rostoucím tlakem AI na síť nabývají na hodnotě každým měsícem.
Pokud vaše firma provozuje výrobní linku, logistické centrum nebo komerční budovu s vyšší spotřebou, přesně vy jste součástí puzzle, o kterém Lundmark mluví. Jen z druhé strany — ne jako příjemce AI služeb, ale jako poskytovatel energetické kapacity, která AI umožňuje fungovat.
Podrobněji o tom, jak konkrétně baterie a sdílení energie fungují v praxi, píše ShareElectric.cz. A pokud vás zajímá propojení virtuálních elektráren s AI optimalizací, doporučuji přečíst si analýzy na SmartEnergyShare.cz.
Co bude dál — tři scénáře pro Evropu
Lundmarkovo varování neznamená, že Evropa nutně prohraje. Ale naznačuje, že okno pro korekci se zavírá.
Scénář první: Evropa jedná. EU spustí masivní program pro energetickou infrastrukturu datových center — podobně jako CHIPS Act v USA. Zjednodušení povolování, preferenční přípojky pro AI infrastrukturu, koordinace mezi členskými státy. Výsledek: část AI infrastruktury zůstane v Evropě a vzniknou lokální šampioni. Pravděpodobnost? Možná 25 %. Brusel jedná pomalu.
Scénář druhý: Fragmentace. Jednotlivé státy — Francie díky jaderné energii, Skandinávie díky hydro a levnému chlazení, Polsko díky nízkým nákladům — přitáhnou část AI investic. Vznikne mozaika místo jednotného AI kontinentu. To je realistický scénář, pravděpodobnost 50 %.
Scénář třetí: Odliv. Firmy s velkou AI ambicí odcházejí do USA nebo budují hybrid: vývoj v Evropě, výpočetní kapacity za oceánem. Lundmark má pravdu, jen o pár let dříve. Pravděpodobnost? Bohužel také přibližně 25 % a stoupá s každým rokem nečinnosti.
Pro české a slovenské firmy z toho plyne jediný pragmatický závěr: nepřejte si, čekejte a přizpůsobujte se. Vlastní energetická nezávislost — i v malém měřítku — není jen o úsporách. Je to resilience v době, kdy energetická politika přestává být předvídatelná. Podmínky na trhu elektřiny nastavuje Energetický regulační úřad, aktuální pravidla najdete na eru.gov.cz.