Firmy platí za energie o miliony víc než před válkou. Může zdražit zboží

Energetické náklady firem výrazně vzrostly oproti předválečnému období — a to se promítá do cen zboží. Napíšu článek s čísly, příklady a praktickými tipy.

Firmy v Česku dnes platí za elektřinu a plyn v průměru o 40–60 % více než v roce 2021. Přestože velkoobchodní ceny na burze klesly z extrémních vrcholů roku 2022, návrat na předválečnou úroveň se nekoná. Důsledky pociťují nejen podniky, ale stále výrazněji i koncoví spotřebitelé — v cenách potravin, služeb a průmyslového zboží.

Kde se ztratily „levné" energie

Před ruskou invazí na Ukrajinu se průmyslová elektřina v Česku pohybovala kolem 50–70 EUR/MWh. Na podzim 2022 ceny na lipské burze EEX přesáhly 300 EUR/MWh. Dnes se spot trh stabilizoval v pásmu 80–110 EUR/MWh — tedy stále výrazně nad předkrizovou normou.

Podle dat Energetického regulačního úřadu (ERÚ) vzrostla průměrná fakturační cena elektřiny pro podnikatelské odběratele na hladině VN mezi lety 2021 a 2025 o přibližně 45 %. U plynu je situace obdobná — velkoobchodní ceny na TTF se drží kolem 35–40 EUR/MWh oproti 15–20 EUR/MWh před válkou.

Problém není jen samotná komodita. Regulovaná složka ceny — poplatky za přenos, distribuci a příspěvek na obnovitelné zdroje — rovněž meziročně roste. Pro rok 2026 ERÚ schválil další navýšení distribučních sazeb o 3–5 %, což firmám přidává dalších několik procent k celkové faktuře.

Kolik to firmy skutečně stojí

Středně velký výrobní podnik s roční spotřebou 5 GWh elektřiny platil v roce 2021 zhruba 17–20 milionů Kč ročně. Dnes stejný odběr vychází na 28–35 milionů Kč. Rozdíl činí 10–15 milionů korun ročně — a to bez započtení nákladů na plyn pro technologické teplo.

Konkrétní příklad: pekárna se spotřebou 800 MWh/rok a 400 MWh plynu zaznamenala nárůst energetických nákladů z 3,2 milionu Kč (2021) na 5,1 milionu Kč (2025). Téměř dva miliony navíc ročně se nutně promítají do ceny pečiva — a spotřebitel to pozná u pokladny.

Potravinářský průmysl, skláři, hutníci, papírny — energeticky náročná odvětví čelí dilematu: buď přenést náklady do cen, nebo snižovat marže. Většina volí kombinaci obojího, ale prostor pro kompresi marží se tenčí.

Proč ceny neklesají rychleji

Evropský trh s energiemi zůstává strukturálně dražší než před válkou z několika důvodů:

Náhrada ruského plynu: Evropa přešla na LNG z USA, Kataru a Norska. Zkapalněný plyn je logisticky dražší a jeho cena je navázána na globální trh, kde konkurují asijští odběratelé.
Dekarbonizační poplatky: Cena emisní povolenky EU ETS se drží kolem 65–75 EUR/t CO₂. Pro uhelné a plynové elektrárny to představuje významnou nákladovou položku, která se promítá do velkoobchodní ceny.
Investice do sítí: Přechod na obnovitelné zdroje vyžaduje masivní investice do přenosové soustavy. Chorvatsko právě oznámilo projekt AI datového centra za 50 miliard eur, který počítá s vlastním napájením z obnovitelných zdrojů — podobné megaprojekty po celé Evropě tlačí poptávku po infrastruktuře a zvyšují regulované poplatky.
Geopolitická nejistota: Tranzit plynu přes Ukrajinu skončil, napětí na Blízkém východě ovlivňuje ceny LNG. Trh si účtuje rizikovou prémii.

Co mohou firmy udělat už dnes

Pasivní čekání na návrat levných energií je sázka na prohru. Existují však konkrétní kroky, které snižují náklady měřitelně:

1. Fixace a nákupní strategie Kombinace fixních kontraktů a nákupu na spotu v poměru 60:40 umožňuje firmám využít příznivé tržní momenty. Největší česká bateriová instalace letos demonstrovala, jak AI řízení dokáže nabíjet při záporných cenách elektřiny a vracet energii do sítě ve špičce — stejný princip flexibility mohou v menším měřítku uplatnit i firmy s vlastní akumulací.

2. Vlastní výroba a sdílení elektřiny Fotovoltaika na střeše závodu s dobou návratnosti 4–6 let je dnes standard. Novinkou je možnost sdílení přebytků mezi provozovnami nebo s dalšími odběrateli v rámci energetických komunit. Platformy jako SmartEnergyShare propojují výrobce a spotřebitele elektřiny a umožňují efektivní využití lokálně vyrobené energie bez nutnosti prodávat přebytky za nízkou výkupní cenu.

3. Energetický audit a údržba Pravidelná údržba technologií — od kompresního hospodářství přes osvětlení po HVAC systémy — dokáže snížit spotřebu o 10–20 %. Investice do prediktivní údržby s využitím IoT senzorů a AI analytiky se typicky vrátí do 18 měsíců. Samotná výměna zastaralých elektromotorů za IE4 třídu ušetří u středního podniku 200–500 tisíc Kč ročně.

4. Demand-side management Přesun energeticky náročných procesů do hodin s nižší cenou (typicky 2:00–6:00 a víkendové odpoledne) může při spotové tarifikaci snížit náklady o 15–25 %. Automatizace tohoto řízení pomocí AI systémů je stále dostupnější i pro menší provozy.

Výhled: co čekat v dalších letech

Analytici se shodují, že návrat velkoobchodních cen elektřiny pod 60 EUR/MWh je v horizontu 2026–2028 nepravděpodobný. Evropská komise počítá s dalším zpřísněním emisních limitů, což udrží cenu povolenek vysoko. Současně roste poptávka po elektřině — elektrifikace dopravy, tepelná čerpadla a právě datová centra pro AI přidávají na straně spotřeby desítky TWh ročně.

Pozitivní signály přicházejí z oblasti akumulace a flexibility. Bateriová úložiště, jejichž cena klesla od roku 2020 o více než 40 %, umožňují firmám arbitráž mezi levnými a drahými hodinami. Česká republika navíc od ledna 2025 plně umožňuje sdílení elektřiny v rámci energetických komunit, což otevírá nové modely spolupráce mezi podniky.

Klíčovým faktorem zůstává schopnost firem adaptovat se. Ti, kdo investují do vlastní výroby, flexibility a inteligentního řízení spotřeby, budou v konkurenční výhodě. Kdo čeká, bude platit více — a promítat to do cen svých produktů.

Závěr: energie jako strategická položka

Doba, kdy byla elektřina jen položkou na faktuře, je pryč. Energetické náklady se staly strategickým faktorem, který rozhoduje o konkurenceschopnosti firem a cenách zboží pro spotřebitele.

Začněte energetickým auditem svého provozu. Zjistěte aktuální spotřební profil, porovnejte ho s tržními cenami a vyhodnoťte, kde jsou největší úspory. Ať už jde o vlastní fotovoltaiku, bateriové úložiště, sdílení elektřiny nebo jednoduchou optimalizaci údržby — každý ušetřený megawatt je konkurenční výhoda, kterou vám trh nedaruje sám.