Itálie připravuje návrat k jaderné energetice. Meloniová slibuje nový jaderný zákon již v létě
Itálie po 40 letech říká jaderné energii ano. Meloniová chce zákon do léta — a Evropa pozorně sleduje
Itálie je jediná země G7, která se vzdala jaderné energie dvakrát. Jednou v roce 1987 po Černobylu, podruhé v roce 2011 po Fukušimě. Přitom dnes platí za elektřinu jedny z nejvyšších cen v Evropě a každoročně importuje zhruba 15 % své spotřeby ze zahraničí. Teď chce Giorgia Meloniová tento cirkulár prolomit — a slibuje, že jaderný zákon bude na stole ještě před prázdninami.
Není to jen italská lokální politika. Je to symptom mnohem většího přelomu v evropské energetice. Zatímco Německo stále platí cenu za svůj nuchasný Atomausstieg, Slovensko tiše buduje pozici největšího čistého vývozce elektřiny ve střední Evropě. A na druhé straně Atlantiku se chystá mega-fúze, která přepíše pravidla celého odvětví.
Jak Itálie zakopala jaderný sekeru — a proč to byl drahý omyl
V 70. letech měla Itálie čtyři fungující jaderné elektrárny a ambice stát se jednou z jaderných velmocí. Celkem 1 400 MW instalovaného výkonu, plány na rozšíření. Pak přišel Černobyl a referendum v roce 1987, kde 80 % Italů hlasovalo pro odstavení. Poslední reaktor zhasl v roce 1990.
Jenže odstavení stálo peníze. Hodně peněz. Dekontaminace a likvidace starých elektráren spolkla desítky miliard eur — a stále se platí. K tomu se přidala závislost na plynu, a tedy na Rusku. Itálie dnes vyrábí přibližně 60 % elektřiny v plynových elektrárnách. Průmysl to pocítil — italské firmy platí za elektřinu zhruba dvojnásobek oproti francouzské konkurenci, která má díky jadernému parku (70 % výroby) ceny přirozeně stabilizované.
Druhé referendum v roce 2011, pouhý měsíc po Fukušimě, bylo pro tehdejší Berlusconiho vládu pohřbem dalšího pokusu o návrat. Ironií osudu, Berlusconi byl tehdy u moci a byl pro jádro. Fukušima mu ten plán pohřbila.
Meloniová nastoupila jinak. Místo referenda rovnou legislativa. Vládní návrh počítá s novými generacemi reaktorů — konkrétně SMR (small modular reactors) a pokročilými tlakovodními reaktory čtvrté generace. Zákon by měl stanovit regulační rámec, definovat lokalizační kritéria a zřídil by nový regulátor pro jadernou bezpečnost. Cílový horizont prvního reaktoru je rok 2035.
Co přesně Meloniová chystá a proč to může vyjít
Italský plán není o tom, že by zítra někde začali kopat. Je to o budování regulatorního rámce, bez nějž žádná investice do jaderné energie nemůže nastat. Tato fáze je ve skutečnosti klíčová — a přesně to Itálii v minulosti chybělo.
Vládní dokument `Piano Nazionale Integrato per l'Energia e il Clima` (PNIEC) byl aktualizován tak, aby jadernou energii explicitně zahrnoval jako součást dekarbonizace. Předpokládaný podíl jaderné energie na italském mixu v roce 2050: 11 %. Malý, ale symbolicky zásadní.
Konkrétní technologie: italský státní energetický gigant ENI (ten samý, co má ropné a plynové pole po celém světě) investuje do fúzní energetiky prostřednictvím Commonwealthu Fusion Systems. To je jiná liga — fúze, ne štěpení — ale ukazuje to, že Itálie myslí vážně. Pro blízkodobý horizont ale mluví průmyslová asociace Confindustria o konsorciu podniků, které by mohly být provozovateli SMR stanic. Kandidáti na lokace: průmyslové zóny s existující energetickou infrastrukturou, ideálně poblíž průmyslových center na severu.
Zákon, který Meloniová slibuje do léta 2026, by měl vyřešit klíčový problém: v Itálii dnes technicky neexistuje žádný zákon, který by povoloval výstavbu jaderné elektrárny. Každý projekt by narazil na legislativní vakuum. To je přesně to, co chce vláda opravit — nejde tedy o okamžitou výstavbu, ale o otevření dveří.
Politický odpor existuje, zejména od zelených a části levice. Ale Meloniová má v parlamentu pohodlnou většinu a průzkumy ukazují, že podpora pro jadernou energii v Itálii roste — aktuálně na 53 % pro, podle průzkumu Ipsos z roku 2025. Fukušima zbledla ve vzpomínkách, ale vysoké účty za elektřinu nezblednou nikdy.
Německo padá, Slovensko roste: co to říká o energetické strategii
Zatímco Itálie teprve otevírá dveře, příklad Německa varuje: zavírat jaderné elektrárny pod tlakem zelené ideologie bez náhrady se nemusí vyplatit. Berlín odstavil poslední tři reaktory v dubnu 2023, a to navzdory energetické krizi způsobené ruskou invazí na Ukrajinu.
Důvod německého ekonomického poklesu? Velká část médií mluví o byrokracii, stárnutí infrastruktury nebo nedostatku pracovní síly. Ale čísla mluví jinak: průmyslové ceny elektřiny v Německu jsou zhruba 2–3× vyšší než ve Francii nebo Španělsku. Deindustrializace Německa probíhá — BASF, Volkswagen, ThyssenKrupp, Siemens Energy — všichni škrtají kapacity nebo přesouvají výrobu pryč. Příčina: cena energie pro průmysl. Nejde o byrokracii jako o primární faktor. Byrokracie je symptom, energie je příčina.
Paradox: Německo sice instalovalo desítky gigawattů obnovitelných zdrojů, ale bez dostatečné zálohy (baterie, plyn, jádro) je síť nestabilní a drahá. Systémové náklady na integraci nestabilních obnovitelných zdrojů se přelévají do cen průmyslu. Ohánějí se nožem, zatímco ostatní střílí z pistole.
Na opačném pólu stojí Slovensko. Mochovce 3 a 4, reaktory dokončené po desetiletích sporů, jsou nyní v provozu. Slovensko vyrábí přes 60 % elektřiny z jaderných zdrojů a v roce 2025 vyvezlo rekordní množství elektřiny — netto export přesáhl 5 TWh. To jsou příjmy pro státní kasu a stabilní ceny pro průmysl. Slovenský model dokazuje, že jaderná energie v kombinaci s moderní sítí funguje.
Více o smart grid přístupu a roli jaderné energie v evropském mixu najdete na SmartEnergyShare.info.
Fúze NextEra + Dominion: největší energetický hráč světa se rodí
Americká energetika prochází tektonickým posunem. NextEra Energy — v současnosti největší producent elektřiny z větru a slunce na světě — oznámila zájem o převzetí Dominion Energy, jednoho z největších amerických elektrárenských koncernů. Pokud by k fúzi došlo, vznikl by gigant s instalovaným výkonem přes 80 GW a zákaznickou základnou čítající přes 7 milionů odběratelů.
Proč je to důležité pro Evropu? NextEra je zároveň jedním z největších investorů do SMR technologií a jadernému projektu v USA. Dominion provozuje Millstone Nuclear Power Station a North Anna Nuclear Generating Station. Fúze by vytvořila entitu schopnou financovat a stavět jaderné projekty v měřítku, který dosud nebyl možný pro soukromý sektor.
Evropské energetické firmy sledují tuto fúzi bedlivě — a ne s nadšením. Pokud NextEra+Dominion získá dominantní pozici v dodávkách technologií SMR, může to zásadně ovlivnit, kdo bude dodávat reaktory pro nové evropské jaderné programy — italský, polský, švédský, případně i český. Cena technologie, podmínky licencování, přístup k obohacenému uranu — to vše se bude vyjednávat s jedním dominantním hráčem.
Je to klasická situace: zatímco Evropa debatuje o regulaci a vede politické boje, americký privátní sektor buduje svalstvo. Ohánějí se nožem, ostatní střílí z pistole.
Co to znamená pro Česko a pro trh s elektřinou ve střední Evropě
Česko je v zajímavé pozici. Dukovany 5 se staví — nebo spíše, schvaluje. Smlouva s Korejci (KHNP) je podepsána, ale stále probíhají negociace o finančním modelu. Slovensko mezitím exportuje, Polsko spustilo tendr na šest reaktorů. Itálie teprve otevírá legislativu.
Středoevropský trh s elektřinou se bude v horizontu 2030–2040 zásadně měnit. Více jaderné kapacity v regionu znamená strukturálně nižší ceny ve špičce a stabilnější produkci bez uhlíkových emisí. Pro průmysl, ale i pro domácnosti s flexibilní spotřebou nebo baterijními úložišti, to jsou pozitivní zprávy.
Konkrétně pro trh s regulační elektronikou a odchylkami: jak přibývá obnovitelných zdrojů, roste volatilita cen a potřeba flexibility. Právě v tom tkví příležitost pro zprostředkovatele a platformy pro sdílení energie. Baterijní systémy v rozsahu 50–250 kW, day trading elektřiny na hodinových trzích, obchodování odchylek — to jsou produkty, které mají smysl přesně v tomto prostředí.
Platforma SmartEnergyShare umožňuje průmyslovým odběratelům a provozovatelům baterií aktivně participovat na těchto trzích — od sdílení energie v rámci komunity až po automatizované obchodování na burze OTE. Jak se trh vyvíjí směrem k více obnovitelné, ale také více jaderné produkci, role flexibility bude jen růst.
Praktické kalkulace, jak na tom vydělat, najdete na ShareElectric.cz.
Závěr: Jaderná renesance nebo opakování chyb z minulosti?
Itálie má šanci napravit čtyřicet let energetického masochismu. Zákon, který Meloniová slibuje do léta, není revolucí — je to první krok v legislativním procesu, který zabere roky. Ale první krok byl po Fukušimě de facto nemožný, a teď je na stole.
Kontext je příznivý: ceny energie tlačí průmysl i domácnosti, veřejné mínění se otočilo, technologie SMR dospěly a fúze NextEra+Dominion naznačuje, že privátní kapital do jádra věří. Německý příklad varuje — odejít z jaderné energie bez plánu B je sebevražda průmyslu. Slovenský příklad ukazuje, že to jde i jinak.
Předpověď: do roku 2040 bude mít Itálie minimálně jeden pilotní SMR reaktor v provozu. Bude to dražší a pomalejší, než Meloniová slibuje dnes. Ale bude to.
A pro českou energetiku? Sledujte slovenské a italské ceny elektřiny v příštích pěti letech. Budou klesat. A to ovlivní i naše OTE trhy, ceny odchylek a ziskovost baterií — v náš prospěch, pokud budeme připraveni.