Ministerstvo snížilo počet určených akceleračních zón pro obnovitelné zdroje na 61

NADPIS: 61 míst v Česku, kde postavíte solár nebo větrník do roka. Zbytek zón ministerstvo smazalo

Sto deset. Tolik zón pro zrychlenou výstavbu obnovitelných zdrojů slibovalo ještě loni Ministerstvo životního prostředí. Ve finální mapě jich zůstalo 61. Necelá polovina plánovaných lokalit zmizela ještě dřív, než se v nich stihla zapíchnout první lopata. A pokud jste developer, obec nebo jen člověk, který doufal, že si u sousedního pole postaví větrník s dotací a povolením do roka, právě jste se dozvěděli, že vaše šance se scvrkla o desítky procent.

Zní to jako administrativní drobnost. Není. Jde o to, jestli Česko stihne závazky, ke kterým se zavázalo vůči Evropské unii, a jestli vůbec bude mít smysl mluvit o "zrychlené" výstavbě OZE, když z původního plánu přežila necelá polovina.

Co jsou akcelerační zóny a proč vůbec vznikly

Akcelerační zóny nejsou český nápad. Vycházejí ze směrnice RED III, kterou schválila Rada Evropské unie a která nařizuje členským státům vytipovat takzvané go-to areas — území, kde má výstavba obnovitelných zdrojů automaticky "převažující veřejný zájem". V praxi to znamená jediné: uvnitř zóny musí úřad rozhodnout o povolení do 12 měsíců. Mimo zónu je to lhůta dvojnásobná, tedy 24 měsíců, a i tu úřady běžně natahují na roky.

Zóny mají navíc předem definované technické, environmentální a územní podmínky. Developer, který staví uvnitř zóny, tak dopředu ví, co může a nemůže — nemusí se dohadovat o každém detailu zvlášť jako u klasického EIA řízení. Koordinační roli u nás drží Ministerstvo průmyslu a obchodu, které nastavuje strategický rámec, samotné vymezení zón ale spadá pod Ministerstvo životního prostředí. Souběžně vzniká zákon o urychlení využívání OZE, napojený na takzvané Jednotné environmentální stanovisko (JES) — jeden dokument místo hromady dílčích razítek od různých úřadů.

Pro majitele fotovoltaiky nebo obec uvažující o komunitní elektrárně je princip jednoduchý: být v zóně znamená rychlejší papírování. Nebýt v zóně znamená vrátit se do starého, pomalého kolotoče.

Z 110 na 61 — kam zmizela polovina zón

Původní návrh počítal se 110 zónami po celé republice. Ve finální podobě, kterou MŽP zveřejnilo, jich zbylo 61. Důvod je banální a zároveň typicky český: odpor obcí. Do procesu připomínkování dorazily tisíce podnětů od samospráv, které nechtěly mít větrník nebo rozsáhlý solární park na katastru vedle vesnice. Podle odhadů zveřejněných na Ekonews a oEnergetice tak zmizela zhruba třetina zón určených primárně pro větrné elektrárny.

Ministerstvo k tomu přidalo vlastní podmínky, které měly zúžení zdůvodnit věcně, ne jen politicky: povinnost zpracovat podrobné studie, použít nejúčinnější a ověřené technologie, minimalizovat zábor zemědělské půdy a chránit ohrožené druhy živočichů. Zní to rozumně — ochrana orlů, minimalizace záboru půdy, žádné technologie na hraně životnosti. Problém je, že podobná opatrnost se dala aplikovat i na původních 110 lokalit formou podmínek uvnitř zóny, místo aby se zóna rovnou vyškrtla celá. Ministerstvo zvolilo tvrdší cestu.

Výsledek: méně území, kde plyne dvanáctiměsíční lhůta, víc území, kde developer čeká klasických 24 měsíců a víc.

Kolik megawattů to vlastně je

Ministerstvo argumentuje tím, že i po redukci zůstává potenciální instalovaný výkon v zónách nad 3000 MW. To je číslo, které na první pohled zní uklidňujícím způsobem — odpovídá to zhruba třem novým blokům velké elektrárny. Otázka zní, jestli tři gigawatty stačí na to, co si Česko slíbilo v rámci evropských cílů pro podíl obnovitelných zdrojů do roku 2030.

Instalovaný výkon fotovoltaiky v ČR se dnes pohybuje kolem 5 GW, u větru je to jednotky stovek megawattů. Tři gigawatty nového potenciálu v zónách tedy nejsou zanedbatelné číslo, ale rozhodně to není rezerva, se kterou by se dalo dál škrtat. Pokud připomínkové řízení u zbylých 61 zón přinese další úpravy směrem dolů — a u stavebních záměrů v Česku to bývá pravidlem, ne výjimkou — reálně dostupný výkon se bude dál tenčit.

Klíčová otázka pro developery zní: je moje parcela v zóně, nebo ne? Mapu MŽP průběžně aktualizuje a kraje i obce k ní mohou podávat připomínky, takže ani finálních 61 zón nemusí být definitivních navěky.

Co to znamená pro žadatele o dotace

Tady se dostáváme k tomu, proč je tahle zpráva zajímavá i pro čtenáře, kteří nechystají stavět velký solární park, ale řeší dotaci na střešní FVE nebo bateriové úložiště. Programy typu Nová zelená úsporám nebo připravovaný RES+ počítají s tím, že projekty vzniknou v rozumném čase po schválení dotace. Pokud se ale developer nebo obec nachází mimo akcelerační zónu, čeká je klasický, pomalejší povolovací proces — a to i v případě, že mají dotační rozhodnutí už na stole.

Efektivně to znamená dvě rychlosti trhu s OZE. Projekty v 61 zónách poběží podle nových, zrychlených pravidel. Všechno ostatní — a to je většina žádostí o dotace na střešní fotovoltaiku u rodinných domů, které se stejně zónami nikdy neřešily — zůstává ve starém režimu. Pro drobné žadatele se tedy prakticky nic nemění, dotace na střešní FVE fungují nezávisle na akceleračních zónách. Mění se to ale pro obce a firmy, které plánovaly větší pozemní instalace nebo komunitní energetiku a počítaly s rychlejším povolením.

Kdo dnes řeší, jak z vyrobené elektřiny vytěžit maximum bez ohledu na to, jak dlouho trvá stavební řízení sousedního projektu, může se podívat na řešení SmartEnergyShare — konkrétně na sekci pro výrobce FVE, kde se řeší sdílení přebytků mezi odběrnými místy bez nutnosti čekat na nový zákon.

Sdílení elektřiny jako obchvat pomalé byrokracie

Zatímco nové zóny a lhůty se týkají nových instalací, čím dál víc lidí řeší jiný problém: co dělat s elektřinou, kterou už vyrábí. Tady přichází na scénu sdílení elektřiny — legislativně už dnes fungující nástroj, který nepotřebuje žádnou akcelerační zónu ani stavební povolení navíc. Stačí mít FVE na jedné adrese a odběrné místo na druhé, ideálně v rámci rodiny nebo firmy.

Princip sdílení elektřiny popisuje detailně stránka sdílení elektřiny SmartEnergyShare. Pro domácnosti, které váhají, jestli se jim vyplatí stavět další zdroj, nebo radši sdílet přebytky sousedovi či příbuzným, je vhodným startem přehled na SmartEnergyShare pro domácnosti. Firmy s více odběrnými místy zase ocení sekci pro firmy, kde se řeší sdílení mezi provozovnami.

Zajímavé je, že zatímco stát škrtá zóny pro nové velké zdroje, sdílení elektřiny roste zdola — bez čekání na nový zákon o urychlení OZE. Víc praktických čísel a kalkulací k tématu najdete třeba na Share-Electric.cz nebo na SdileniElektriny.com, které se komunitní energetice věnují dlouhodobě.

Kritika a rizika, o kterých se moc nemluví

Ministerstvo prezentuje redukci na 61 zón jako vyváženou odpověď na připomínky obcí. Kritici — a je jich dost i mezi zástupci OZE asociací — upozorňují na jiný problém: pokud tempo výstavby zaostane za cíli EU, hrozí Česku sankce nebo přinejmenším ostuda při hodnocení plnění klimatických závazků. Ne náhodou původní návrh počítal s téměř dvojnásobným počtem lokalit.

Druhé riziko je subtilnější. Systém dvou rychlostí — rychlé zóny versus pomalé zbytek republiky — motivuje developery soustředit projekty do stále stejných 61 lokalit. To může v praxi znamenat přetížení sítě v těchto oblastech a nutnost dalších investic do distribuční soustavy, zatímco jinde zůstává nevyužitý potenciál ležet ladem jen proto, že tam obec před dvěma lety podala připomínku.

Ministerstvo životního prostředí bude muset v příštích měsících ukázat, jestli je 61 zón definitivní číslo, nebo jestli se seznam bude ještě upravovat podle toho, jak budou krajské úřady a obce dál reagovat. Aktuální stav agendy sleduje MŽP na svém webu.

Co dělat, když vaše lokalita v zóně není

Pokud plánujete projekt mimo některou z 61 zón, realisticky počítejte s klasickými lhůtami — 24 měsíců a víc. To není důvod projekt zabalit, ale důvod začít dřív a nespoléhat na to, že vám zrychlený proces ušetří čas. Pro menší instalace, tedy typicky střešní FVE u rodinných domů a firem, se navíc akcelerační zóny prakticky netýkají — tam běží standardní stavební ohlášení nebo výjimka z povolení podle instalovaného výkonu.

Aktuální ceny elektřiny na burze, které ovlivňují návratnost jakéhokoli nového zdroje, najdete na spotových cenách SmartEnergyShare. A pokud si nejste jistí, jestli se vám vyplatí čekat na povolení nového zdroje, nebo radši začít sdílet elektřinu z existující FVE, poradí energetické poradenství SmartEnergyShare — bez ohledu na to, jestli vaše parcela padla do jedné z 61 zón, nebo ne.

Sledujte i vývoj na Energetickém regulačním úřadu — ERÚ průběžně publikuje data o připojování nových zdrojů do sítě a o tom, kde vznikají nejdelší fronty na povolení.

Zdroje

• Ministerstvo snížilo počet akceleračních zón pro obnovitelné zdroje — ČT24
• MŽP snížilo počet vymezených akceleračních zón pro obnovitelné zdroje — ČeskéNoviny.cz
• Asi třetina zón pro rychlejší výstavbu větrníků má zmizet — oEnergetice.cz
• Snazší a rychlejší výstavba solárních a větrných elektráren. Pomohou akcelerační zóny — MPO
• Akcelerační oblasti — Ministerstvo životního prostředí

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: SmartEnergyShare.cz SmartEnergyShare není dodavatel elektřiny: Jak funguje el... Vice o sdílení elektřiny