Nové větrníky vycházejí v Česku až dvakrát dražší než jinde v Evropě. V čem je problém?

Větrník za dvojnásobek: Proč je český vítr nejdrahší komoditou v Evropě

Za turbínu, kterou v Dolním Sasku postaví za tři roky, si u nás počkáte osm let a zaplatíte klidně dvakrát tolik. Ne proto, že bychom měli dražší ocel nebo lepší inženýry. Marně byste hledali technologický důvod. Stroj je stejný, ocel stejná, listy z laminátu taky. Dražší je tady papír. Povolení, pozemky a politika. A pak je tu ještě třetí aktér, na kterého Česko vliv sotva má – Čína. Vezměme to postupně.

Čísla, která bolí: český vítr na okraji mapy

Začněme skromnou realitou. Celé Česko má nainstalováno zhruba 340 megawattů větrné energie. Německo přes 63 gigawattů. Polenstvo, které ještě před patnácti lety nemělo s větrem nic společného, dnes drží kolem deseti gigawattů. U nás vítr pokryje asi jedno procento spotřeby elektřiny. V Dánsku je to přes polovinu. Není to tím, že by u nás nefoukalo. Na Hané, v Krušných horách nebo na Vysočině fouká srovnatelně s bavorskými středohořími, kde větrníky rostou jako houby po dešti.

Problém je ekonomika projektu. Když sečtete pořizovací náklady, úroky, pozemky a přípojky, vyjde česká větrná elektřina na 2 500 až 3 000 korun za megawatthodinu. V Německu či Polsku se pohybují kolem 1 300–1 500 korun. To je ten dvojnásobek, o kterém mluví celý odvětví. A protože trh platí podle tržních a spotových cen, takový projekt bez dlouhodobé podpory prostě neprojde. Německý investor počítá s návratností za deset let. Český investor počítá s tím, jestli vůbec někdy dostane povolení.

Zdrojová data o instalovaném výkonu a výrobě průběžně zveřejňuje ERÚ i OTE, takže si to můžete ověřit sami. Čísla se mění jen minimálně. A právě ta stagnace je odhaluje.

Rozpad ceny: kudy mizí miliardy

Když developer rozebere kalkulaci českého větrného projektu, najdete v ní několik položek, které v Německu chybí. První je riziková prémie. Banka a investor si do ceny připíšou odhad za to, že povolení může být zrušeno soudem, že se proces protáhne o další dvě volební období a že zákon se mezitím třikrát změní. To se u nás skutečně děje, takže prémie není paranoia, ale pojistka.

Druhá položka jsou pozemky a nájemné. Majitel půdy ví, že turbine potřebuje kus jeho pole, a umí si to vyčíslet. Obce si zas účtují územní poplatky, případně vyžadují dar do obecní kasy předem. Třetí položka jsou přípojky. ČEPS a distribuátoři sice síť posilují, ale v oblastech s lepším větrem bývá síť slabá a posílení se promítne do projektu.

Čtvrtá položka je nejjednodušší: malý trh. Když Německo postaví tisíc turbín ročně, dodavatel má zavedené procesy, školené týmy a sklad náhradních dílů za rohem. U nás se zkušený montér letí dovézt z Hamburku. Sériovost snižuje cenu o desítky procent a Česko ji prostě nemá. Jako byste chtěli koupit auto po kuse, na zakázku, od prodejce, který žádné dřív neprodal.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Pozemky, vyvlastňování a farmář, který dostal lepší nabídku

Český právní řád neumožňuje vyvlastnit pozemek pro větrnou ani solární elektrárnu. Vyvlastnění existuje u dálnic a vodovodů, u OZE ne. Prosadit projekt proto znamená přesvědčit každého jednotlivého vlastníka. A stačí jeden nesouhlasný, případně jeden, který si počká, až cena vzroste.

Zemědělci mezitím dostali výhodnější nabídku z jiného směru – z fotovoltaiky. Solárkáři platí za pole nájem ve výši řádu desítek tisíc korun za hektar ročně, smlouvy na třicet let a zálohy hned. Za poslední tři roky přibylo u nás víc fotovoltaiky než za předchozích deset a značná část velkých elektráren stojí právě na orné půdě. Pro farmáře je to jednoduchá matematika: panel platí spolehlivě, pšenice ne. Vedlejším efektem je, že nejlepší pozemky s dobrou přípojkou často obsadí panely, přestože by se na stejném místě dala vyrobit větrná elektřina s vyšší roční výrobou a menší plochou zástavby.

Řešením by mohl být model sdílených výnosů, který funguje v Německu a Francii. Obce a místní obyvatelé dostávají přímý podíl na výnosech z turbín – v Německu například obce v okolí zbývající nájem i podíl na prodeji elektřiny. Když se vesnice stane spoluvlastníkem projektu, přestane žalovat a začne profitovat. Právě na tom stojí komunitní energetika, o které píšeme níže.

Nový stavební zákon: lék, který větrníkům nepomohl

Nový stavební zákon platí od července 2024 a sliby byly velkolepé. Jednotné povolení, kratší lhůty, méně papírování. U rodinných domů a menších zdrojů se to z části povedlo. U větrníků bohužel ne. Zrychlené povolování obnovitelných zdrojů v zákoně originally vynechalo právě větrné turbíny. Ty zůstaly v režimu klasickém, s územním řízením, posudky a vším, co k tomu patří. Novelizace přezdívaná „lenochod" situaci trochu ulehčila, ale fundamentální problém zůstal.

Přitom Evropská unie má jasná pravidla. Směrnice RED III ukládá členským státům povolit větrné projekty nejpozději do 24 měsíců, v tzv. akceleračních zónách do 12 měsíců. Česká odpověď přišla v podobě novely zákona o podporovaných zdrojích energie, která zavádí preferenční oblasti pro vítr a zkrácené lhůty v nich. To zní dobře na papíře. Praxe bude záviset na tom, jestli obce tyto oblasti v územních plánech skutečně vyznačí. Bez nich je novela jen deklarace.

Je tu ještě jedna past: soudní přezkum. I když povolení vyjde rychle, každý nesouhlasný soused ho může rozhodit žalobou. A soudní ochrany se novela prakticky netýká. Takže i podle optimistického scénáře si první turbíny schválené pod novým režimem počká na stavbu několik let. Více o povolování zdrojů a podpoře najdete například na oEnergetice.cz, které téma sleduje detailně.

Čína: 85 % baterií a turbíny za polovinu

A teď k tématu, které většina debaty ignoruje. Světová energetická revoluce se točí na čínských kolesech. Mezinárodní energetická agentura uvádí, že Čína vyrábí zhruba 85 % lithiontových baterií světa. Ne jen celé baterie – i většinu katodových materiálů, separátorů a zpracování lithia. Když koupíte bateriové úložiště k fotovoltaice, uvnitř je s velkou pravděpodobností čínský článek. Kdyby Peking chtěl, může světovému rozvoji úložišť jednoduše zamávat rukou.

U větrníků je to podobné. Čínské firmy Goldwind, Envision a Mingyang patří mezi největší výrobce turbín na planetě a v roce 2023 instalovaly víc kapacity než celý zbytek světa dohromady. Jejich turbíny jsou o 40 až 50 % levnější než evropské. Proč? Obří domácí trh, státní dotace, levné suroviny a cena, kterou evropský auditorský úřad považuje za uměle ztrátovou. Brusel proto zahájil vyšetřování necelých dotací a zvažuje ochranná opatření. Evropské firmy jako Vestas či Nordex mezitím vykazují ztráty.

Co to znamená pro Česko? Nepřímou daň. Když se nemůžeme (nebo nechceme) spoléhat na levné čínské turbíny, platíme evropskou cenu – a k tomu pojistné za geopolitiku. Stejná logika platí u panelů, kde je čínský podíl na světové výrobě přes 75 %. O úložištích a globálním trhu baterií detailně píše BESS Global Blog, doporučuju přečíst, než u vás vznikne plán na baterii za půl milionu.

Kdo zaplatí účet: cena za MWh a co s tím

Vraťme se k penězům. Česká strategie počítá s tím, že do roku 2030 vzroste výkon větrné energie zhruba na 1,3 gigawattu. S dnešními cenami a dnešním tempem povolování je to cíl vzdálený jako Mars. Ale větrníky se stavět budou – jinak náš energetický mix nebude schopný pokrýt večerní špičky, když slunce zapadne a fotovoltaika vypne.

Náklady se pak promítnou všem. Vysoká pořizovací cena větru znamená vyšší podporovanou cenu v aukcích na rozdíl cen (CfD), které Česko chystá od roku 2026. A vyšší cena podpory znamená více korun v regulovaných složkách ceny elektřiny. Platí to i obráceně: kdyby se povolování zrychlilo a projekty zlevnily na evropskou úroveň, ušetřilo by to každý rok miliardy z peněženek odběratelů. Zkrátka neexistuje varianta „vietr nedealovat". Existuje jen varianta levná a drahá.

Pro investory a firmy, které chtějí dlouhodobě nakupovat levnou elektřinu přímo od zdrojů, jsou zajímavé nástroje jako PPA a obchodování s flexibilitou – k nim se dostanete přes obchodování s flexibilitou na Smart Energy Share nebo přes služby výkonnostní rovnováhy.

Komunitní energetika: plán B, který už funguje

Třetí cesta, jak českou cenu elektřiny zlevnit, nevede přes velké developeri, ale přes obce a sdružení občanů. Komunitní energetika v praxi znamená, že vesnice, firma nebo skupina domácností postaví vlastní zdroj – solární park, případně časem i větrník – a elektřinu si mezi sebe rozdělí. Sdílení elektřiny je v Česku od roku 2024 legální a díky evropské směrnici o sdílené energii se na něj vyvíjí i česká legislativa.

Proč to pomůže větru? Protože řeší kořen problému: odpor lidí a cenové požadavky pozemků. Když je turbína napůl vlastněná obcí, sousedé nehlasují proti, ale pro. A místní pozemky se neskupují do rukou spekulantů. Podobné modely už běží v Německu, Dánsku i Polsku. Praktické návody a zkušenosti z komunitních projektů sbírá sdílení energie na sdilenienergie.info.

Chcete-li to zkusit v praxi, na Smart Energy Share najdete platformu pro sdílení elektřiny s konkrétním postupem pro obce a města i pro domácnosti. Jak to celé funguje krok za krokem vysvětluje jak to funguje na Smart Energy Share a aktuální ceny elektřiny sleduje denní spotový trh. Komunitní sdílení elektřiny probereme podrobněji i na ShareElectric.cz.

Závěr: čeká nás dvojnásobný účet, nebo zásadní změna?

Pojďme sází. Předpovídám, že pokud se do konce roku 2026 nezrychlí povolování větrníků a neprojde mechanismus sdílení výnosů s obcemi, Česko nesplní ani zlomek svého větrného cíle a elektřina z větru u nás zůstane nejdraftší v EU. Ne proto, že nemáme vítr. Proto, že máme nejdéle schvalování, nejdražší pozemky a nejsložitější pravidla.

A pozor na druhou hrozbu: když si vlastní výrobu nevybudujeme rozumně, skončíme u dovozů – čínských panelů, čínských baterií a časem i čínských turbín. Tehdy budeme závislí ještě víc než dnes. Východisko existuje: komunitní projekty, sdílení energie a chytré obchodování s flexibilitou. Můžete se přihlásit přes registraci na Smart Energy Share a připojit se k těm, kteří už elektřinu vyrábějí a sdílejí sami. Nebo si počkat, až vám za dvojnásobnou cenu někdo postaví větrník o dvě vesnice dál.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: BESS Global Horko a bezvětří vystřelilo ceny elektřiny. Česko zažilo ... Vice o větrná energie